Francouzské lyžařské svahy, zejména pak v oblasti Savojska, patří k tomu absolutně nejlepšímu nejen v evropském, ale i světovém měřítku. Platí to o sjezdovkách, volném terénu i snowboardových areálech. Není proto divu, že většina světových výrobců lyžařského a snowboardového vybavení natáčí se svými profesionálními jezdci videa právě v nezapomenutelných exteriérech francouzských lokalit. Za všechny jmenujme alespoň Salomon, Head, Burton nebo Nitro. Vývoj ve francouzských střediscích však postupuje nezadržitelně dál a tak se na něj pojďme podívat detailněji.

Budeme-li srovnávat úroveň alpských středisek po stránce sjezdových tratí, jejich údržby a přepravních zařízení, dojdeme k hodnocení poněkud rozporuplnému. Francie v některých ohledech jasně předčí konkurenční země, ale jinde zapadá do šedi průměru. Náročnost sjezdových tratí je přizpůsobena požadavkům všech návštěvníků, a to ať se jedná o lyžařské experty, úplné začátečníky nebo rodiny s dětmi. Prostě každý si zde najde svůj typ sjezdovek. Navíc v každém středisku najdete i alespoň jeden snowboardový areál s halfpipe, quarterpipe či raily a povětšinou zde nechybí ani boardercrossový areál nebo černá sjezdovka s boulovým svahem. Naprosto unikátní je rozsáhlost jednotlivých skiareálů a jejich vzájemná propojenost, kde zujete lyže pouze při nástupu do kabinové lanovky. Nejlepším příkladem budiž střediska v oblasti Trois Vallées se 600 km sjezdovek, Paradiski, Espace Killy nebo Grandes Rousses. Tady musíme Francii pochválit a postavit na pomyslný vrchol evropského lyžování. Lyžování ve Francii si uživá celoročně tisíce lyžařů.

Větší mezery a nedostatky ale najdeme v úpravě sjezdových tratí a systému umělého zasněžování. Zde Francouzi výrazně pokulhávají za svými italskými kolegy. Ve většině francouzských středisek pracují rolbaři na dvě noční směny, ale ani tak zpravidla nestačí do rána upravit všechny sjezdovky a vyvroubkovat tak i na „té Vaší“ čerstvý manšestr. Ten se tam může klidně objevit třeba až za dva dny. Naproti tomu správci snowboardových areálů udržují správný tvar všech překážek každý den. Ve Francii též vždy platilo, že vysoká nadmořská výška středisek zaručovala dostatek sněhu od prosince do konce dubna. S postupným oteplováním se ale změnila i tamní sněhová situace a v posledních pěti letech se tak i ve Francii hodně investovalo do systémů umělého zasněžení. Obzvláště větší střediska vybudovala objemné vodní nádrže v nadmořských výškách od 2.000 m do 2.500 m a zajistila tak dostatečné množství sněhu i v okrajových částech sezóny. Při budování těchto systémů se opírali i o zkušenosti italských kolegů.

V posledních letech Francie úspěšně soupeří s Itálií i na poli přepravní kapacity vleků a lanovek, když nemalé investice tečou především do nejvýkonnějších šesti a osmisedačkových lanovek. Ke klíčovému propojení skiareálů zde slouží především velkokapacitní kabiny, které snadno odolávají i silnému větru. Absolutním zázrakem techniky v tomto ohledu je například dvoupodlažní Vanoise Express pro 200 osob spojující areály Les Arcs a La Plagne. Zde vzájemné soupeření vyhodnoťme jako nerozhodné. Ale ještě jedno podstatné hledisko pro pohodlné lyžování jsme nezmínili - blízkost residencí vzhledem ke sjezdovkám. Zde Francouzi v šedesátých a sedmdesátých letech využili beze zbytku výhody, kterou jim poskytla řídce obydlená vysokohorská údolí. Po naplánování sjezdovek a systému přepravních zařízení se věnovali projektování residencí a infrastruktury. Výsledkem je v Evropě výjimečná dostupnost sjezdovek, když k místu nazutí lyží průměrně nemusíte od místa ubytování absolvovat více než 100 metrů. Ba naopak. Velké množství residencí a hotelů umožňuje obout lyže hned u dveří. V tomto bodě je rozdíl mezi Francií a Rakouskem či Itálií přímo propastný. Sevřenost horských údolí je sice výhodou pro jejich vzájemné lyžařské propojení, o to více však znevýhodňuje dopravní dosažitelnost. Na posledních kilometrech je nutno překonat převýšení od 500 do 1.300 metrů, což ve spojení s horskými serpentinami může v závěrečném úseku cesty představovat dopravní zácpu. Po ujetí vzdálenosti okolo 1.100 km opravdu nic příjemného. Samostatnou kapitolou je prostornost ubytovacích jednotek. Zde Francie za ostatními alpskými velmocemi výrazně zaostává a jasně tím sděluje, že ubytování rozhodně není to hlavní, proč se sem jezdí. I v tomto ohledu ale najdeme výjimky, když především nové residence společností MGM či CGH splňují nejvyšší „ubytovací“ nároky. Opustíme-li téma lyžování a ubytování, musíme se ještě zmínit o místní gastronomii. Výtečná francouzská kuchyně, bezkonkurenční červená vína, nepřeberný výběr sýrů všech chutí, savojské speciality nebo třeba čokoládové fondue - to jsou lákadla, která bezpochyby nadchnou i kteréhokoli „lyžařského“ návštěvníka.

Výčet kvalit i slabin francouzských středisek by mohl ještě dlouho pokračovat. Spokojme se ale s tímto stručným shrnutím a pojďme se podívat i na další stránky. Návštěvu Francie Vám můžeme jen vřele doporučit, protože atmosféru zdejšího lyžování snad ani nejde popsat slovy, ta se musí prostě zažít na vlastní kůži.